Život ve snech

K vůním jsem unikl,
když pohlédl jsem do očí,
temných, ach tak temných skel,
co na mě v přítmí se dívají.

Beze slov mnoho těchto nesmyslných vět,
co k začátku mají dále než ke konci,
v příslibech svěřeným polibkům,
pouze z nebes déšť padá.

Umění milovat a v umění chtít milovat,
hledajíc pravdu, co za láskou se ukrývá,
v užitku těla a požitcích duše,
beze svědků, já kretén, dávám se všanc.

Loterie s jediným, kdo vůbec může vyhrát,
bez porotců či jiných pochybností,
v kartách či snad v kostkách se sní,
o slovech a výhře prvé či konečné.

Unikl jsem k vůním jednoho těla,
v myšlenkách bylo v obraz poskládáno,
já ve stínu, stín v mých snech,
já v životě, život v mých snech.