Večírek

V zástupu konfekčních figurín
motýlek na krku prozradil
fóbii z oběšenců kteří tady
visí jeden na druhém pohledy

pohřební zvonění skleniček
vábí utopence bludičkami pozlátek
do močálu ethanolu
pořád je čas na jazykolam

pořád je čas vše vyzvracet
s předstíraným snobstvím
jediná možnost jak se zachránit
vráceno v záruční době pod záminkou fopá

komunikačním prostředkem večera
je alegorický tanec podle pravidel
sterilizovaný od spontánností
rozmělněn struhadlem veselí

o pauzách všichni schovaní za kabáty
v šatnách listují slovníky
stávají se comixovými hrdiny
vylétají z telefonních budek

zpět k tématům o nichž už ví vše
znovu píší přečtené kapitoly
natištěné silikonovými slzami
na hedvábném papíře kapesníků

intimním šepotem přátel ze záznamníků
tajemství homosexuality synů
nyní otevřeně v opojení
naznačí mrknutím oka

přezíravý soucit imituje vzájemný magnetizmus
je však jen odrazem gravitace
poznáním falše bude nezvratný střet
s realitou sobeckých zájmů

kdo polil krepovou sukni navždy ponese cejch
vsáklí do kůže a kolující v krvi jako věčný strach
obkladem potom marně léčí přebytek slov
kdo jimi včera šetřil, zítra bude vítězem.