Poutač

Jsi mé světlo a jsi můj stín,
jsi okázale spravedlivý seznam vin.
Jsi zelený strom v poušti a maják na moři,
jedinečný plamen, co už nehoří.
Choval jsi mě v náruči, když jsem byla dítě,
zažehl jsi jiskru a roztáhl své sítě,
co houpaly mě něžně, ve chřátnu kainitů.
Honem pane Rodný - volejte sanitu!
Ta zvrácená síla, co mě k tobě táhne,
stále jen po ní moje srdce prahne -

A tak promlouvám, pomlouvám sílu v každém z nás!
S ní jde všechno snáz, je to jed, led i mráz.
Je to něco jako kofein, něco jako droga,
jako když tě kousne dvoumetrová doga.
Je to jako skok, z desátého patra,
je to jako rvačka, kdy neznáš svého bratra.

Nemohu dál žít bez této návykové látky,
jsem odsouzena k aplikaci tiše, mezi řádky,
A na můj úsudek ať nikdo nevsází...
Mysl, tělo, duše, umírá v extázi.