Římanka

Znáte tu starou říkanku,
v ústech opilců hořkou,
jak na návsi věsili Římanku,
ve vzduchu kopala nožkou...

Podivte, ona se svíjí,
dáví se a kulí oči,
trest smrti se nepromíjí,
život si tím nezúročí...

Jazyk venku jako had,
tmavne a dochází mu síly,
v nohou necítí již hmat,
provazem ji uškrtily...

Teď točí se jak hadrová panenka,
bez chrčení, třesení a kopání,
byla to na onen svět vstupenka,
kde duši její nikdo neuchrání...

...

Zde, po smrti jsi za sebe,
jen Ty, v abstrakci-bez těla,
cítění je slabé a slepé,
a můžeš řvát-JÁ NECHTĚL(A)...

...stejně se Tě nikdo nebude ptát...

život není o tom,
jestli chceš nebo nechceš...

...prostě to musíš udělat


i ve smrti

...kdy k životu již neprocitneš