růžovej měsíc

posraně popsanej kus papíru
do nejmenší kapsy schovám
a nejsem si tim jistej
že s jistotou ztratím
poslední kus papíru
z jediný nejmeněí kapsy
s tebou
a měsíc svítí
skrz stromy
vítr vlasy houpe
do rytmu obzoru
je vidět neviděné v noci
kdo by to kdy čekal
lidé a město svítí
a měsíc
svojí intenzitou se světu směje
moucha mi před ksichtem poletuje
okno je otevřený a
nechce letět ven
skurvená moucha
kolem hlavy bzučí
měsíc je schovanej
za plastovym vejmyslem
děti se nesmějou
ještě je brzo
někdo tu chodí
a voda teče
radioaktivní
radio
radioaktivní
radio
radioaktivní
obloha nad islandem září
a v japonsku jsou v klidu
ve jménu přeživšího nepřežití
prosí a křičí
a v tom tichu slyšící hluchou;

a já jsem pořád stejně
čekám
a vím
tak akorát už od začátku
s tebou
a nikdy bez tebe, je vás mnoho;
jediná
sekunda z obrázku

křičí na
měsíc