Zahozený život

Věděl jsem tenkráte mnoho,
byl jsem chytrý, mladý,
a hezký.
Pak kouřit jsem začal.
Nejdříve krabku denně,
pak dvě, tři a čtyři.

Hlas jsem měl již chabý,
nemoci veškeré stíhaly mě.
Jednu fajfku,
a na všechno jsem zapomněl.

Za pár měsíců jsem k perníku přičichl,
můj život nové obrátky našel.
Začal jsem žít,
našel si přítele.

Denně pár jehel, čichů a tablet,
partnery jsem střídal,
přitom Fredyho poslouchal.
Až jednou v nemocnici,
zpráva špatná zastihla mě.

"Jste HIV pozitivní“,
zhroutil jsem se.
Umíral.
Byl jsem mladý,
sotva dvacetiletý

Co mohl jsem dělat?
Pak záchrana přišla,
pár paňáků slivovice,
nějaké pivko,
pamatuji si jen jasný záblesk,
a pak jsem viděl,
jak jsem celý od krve,
ležím na silnici,
tělo pod autobusem,
srdce poslední údery dávalo,
a já putoval do nebe.

Párkrát ještě zavzpomínám na život,
krásný,
plný utrpení a smutku.