Neštěstím utápící se společnost

Ze soumraku zbyl jen kousek
a noc nastolila ultimáta.
Z vína zbyl poslední doušek
a z cukru hrstka rozevlátá.

Rozpuštěná v nočním dešti,
jak dívky slzy na polštáři.
Kocovina v hlavě třeští,
a mladík myslí na stáří.

Kdežto jinde kapka stéká,
kapka krve z její dlaně.
A do umyvadel zas vtéká,
za lásku ty tvrdé daně.

A tamhle muž bez domova,
se skleslou hlavou v dlaních.
Je v konci a to doslova.
V alkoholových daních.

Jednou jsou to daně lásky,
jednou daně života.
Naší iluze - životní sázky
ach ta lidská lakota.

Otevřít sebe samého,
bez zbytečných domestikací.
odsoudit vždy vinného
proč jsme vždy tak krátkozrací?

Zvrací
Moje vědomí
Ztrácím
svoje svědomí.
... pro tu lidskou směsnost....