Mistře

Mistře, jak dokážeš vyslovit,
To, co v srdci ti leží?
Pár slovy čas zastavit?
Zdá se to nemožné, jde to jen stěží.

Tvá slova jsou balónky,
Já? Malé dítě.
Skládám, skládám ti poklonky.
A večer? Uvidím tě?

Na velkém jevišti stojíš a básníš.
Ze rtů se linou ta slova magická.
Jak, mistře jak se teď cítíš?
Nepřijde ti ta nálada tragická?

Mluvíš tak nádherně o lásce, o kráse.
Ti lidé v hledišti nechápou nic.
Pro slova tvá, vyhnu se i spáse.
Všechno je tvé, Mistře, chci pochopit víc.

Původ tvých slov je nejasný.
Múza líbá ti tvář.
Úplněk na nebi je možná překrásný,
ale já vnímám jen tvých slov zář.