Scházíš mi

Scházíš mi čím dál víc,
nevím, jak jinak to říct.
Zakazuji si psát Ti zprávy,
obě dvě Tě máme rády.
Jenom jedna s Tebou může býti,
snažím se svůj cit zabíti.
Mučím se tím víc, než přiznám,
sama v sobě se nevyznám.
Miluji Tě víc než sebe,
snesla bych Ti modré z nebe.
Vím, že jako klišé to zní,
snad mi to ten "nahoře" odpustí.
Jsi celý můj život,
nedokážu to říct přímo.
Trápím se, když ležím sama v posteli,
myslela jsem, že nic nás nerozdělí.
Ruka osudu však zasáhla,
mé srdce od Tvého odáhla.
Miluji Tě, ani nevíš jak,
se svými city jsem asi záporák.
Nikdy jsem nezkoušela psát básně,
teď zřím to úplně jasně.
Nedokážu bez Tebe už žít,
chci všechno Ti odpustit.
Chci pár minut šťastná být,
dokážeš tohle pochopit?
Chtěla bych vedle Tebe probudit se....
S Tebou, to krásné probuzení,
myslím, že nic lepšího již není.
Nedokáži na Tebe zapomenout,
na první setkání si vzpomenout.
S Tebou pokaždlé lepší člověk jsem,
má cesta za Tebou leží mi před nosem.
Tak proč mě sakra nemiluješ?
Nevidíš, že mi tím jenom ubližuješ???