2.

Zabíjím chvíli v Jihlavě,
ta chvíle vážně dlouhá je.
Zajímalo by mě, jestli hodně pil
ten, kdo tyhle jízdní řády stanovil.


("Jsem v parku Gustava Mahlera,
prosimtě dostaň mě z maléra.
Dva muži už něco tu popili,
teď hlavu by rádi mi rozbili."
Nedostala jsem tam pěstí,
a tak si jdu na náměstí.
Nejím v nadnárodním řetězci,
já radši mířím k vietnamci.
Poručím si gyrosa,
mé srdce tiše zajásá.
Potkávám strážce zákona,
mé tělo brzo dokoná.
Zabije mě tíha krosny.

Tady není místo pro sny:
Ptají se dítky v ghetu,
zda neměla bych cigaretu.
Když se mi partička počala smát,
začala jsem se trošičku bát.
Když procházka skončila,
na mysli otázka vyvstala:
Proč nemají na náměstí lavičky?)