tečka

.

Po střevech noci jdou

slova

co se v zapomnění
rozplynou

za vším čím jsem
a čím Ty

pro rozmazané konce
a neurčité začátky

pro teplo
co vyprchalo

pro nezvěstné světlo
v široké noci
vše co mělo
už odevzdalo

bez nadějí

jako poslední zbytky sněhu
se ty básně rozpouštějí

bez úsměvu
beze slov
bez povšimnutí

za oponou smutku
padá svět

za vlnou bez předsudků
jsem zase bláznem
hned

u kvítků malých
tenkých

sbírám
jejich navštívenky

stříbrného jara
a zlaté chvíle

promarněná dlouhá míle

nestačím Ti...

.