Básníkovo ráno

Lehký bolehlav doprovázen hučením v uších,
znamení, že básně dnes jen těžko vznikají,
a šedivá mlha zapomnění z včerejších dnů,
s vílou zelenou v objetí, kdy k měsíci se vznáší sen.

Pro chvilkovou inspiraci vyrazil k dveřím zavřeným,
do podniků na první pohled pochybných,
kde jitro střídá zatmění mnohem rychleji,
kde hodina mizí, jak pouhých minut šedesát.

Ve stavu podroušeném, nejen vílou svedený,
pohroužen do gestace, bez známek napětí,
s rukou v klínu nějaké z mnoha dívek,
ale mysl čistá, jen básně snaží se plodit.

Inspirací, hned vedle dívky nádherné, alkohol byl,
okamžik splynutí duše s doufáním v lásku,
písmena v slova vznikají, na papír zmuchlaný,
jen slovy vše vyzní, slovy které nikomu smysl nedávají.


Pouhé ráno s bolestí a vzpomínky roztroušené,
to jediné z mnoha včerejších večerů přináší úsvit,
v kapse papír počmáraný několika znaky,
a vedle v posteli pouhé místo stále ustlané.