Odlesky ega a mazlivých dojmů...

Smrkání,frkání, cinkot,
hlas nudný o ničem.
Nekonečnost hvězd,teček linolea.
Světlo proniká skrz okno
a zas skrze druhé uniká ven.

Utíkám ze třídy,
tam kde je Ona,
bych ji pohledem svlékl,
coby motýl na kytce.

Zatím zatčen slovy o velkých básnících,
malé vyrušení.
Snad to nebilo nemilé?!
Snad vás pošlu do prdele???

Možná že zvolám:
La viva, lidé, la viva!
Stokrát minuta ticha-
-za neznámého...

Hledám bonbóny ztracené
po lesích,lukách,
bych uhasil trpkosti žal!
Úšklebky nad chytrostí
starých, nových světů.

Zeď padá,
těžko se skládá
pro myši rým...