TYS TAK ZAKLETÁ

Záříš když spíš
jako stříbrná řeka
tichého toku
dívám se když sníš
srdce ti nocí tíká
v tom hrobovém tichu.
nevíš že se dívám
tak krásná a čirá
jako sklo do bižutérie
že horky tvůj dech líbám
když tvářička se ti usmívá
z hluboké agonie
spánku a snů
na okamžik procitneš
jen tak povzdechneš
něco se ti zdá
ani se nehnu
ať nepostřehneš
až se probereš
že ležím vedle tebe já.

Tvoje svědomí
co ve snu tě trápí
a nedá ti v klidu spát
tvé podvědomí
co vždy tasí drápy
když chce si s tebou někdo hrát.

Tvoje víra
co ale nemá směr
ani boha
tvoje síla
těch pár v srdci děr
postrádáš k sobě druha.

Tvoje láska
široké rozhraní ničeho
nebo úplně všeho
tvoje maska
života jiného
mdlého.

Tvoje jistota
ruská ruleta
bez kulek
tvoje samota
tys tak zakletá
do nadepsaných tabulek.