Tak zase znova....

Tak zase znova se mé chyby násobí,
je to tak nastálo, či zas jen přechodné období?
Ale kdo k tomu ke všemu stvrzenku zhotoví
a s krvavým podpisem ji odešle bohovi???

Tak zase znova se vznáším až k zemi
a říkám si, v pohodě, brzy se to změní
ale nikdo jako ty už tu není
snad z toho ze všeho mé srdce nezkamení...

Tak zase znova té pohádce uvěřím snad
že se zas zjeví ten, co smí mě mít rád
že nebude jen mými city kuželky shazovat
že opráším kalhoty a z prachu můžu vstát...

Tak zase znova jsem si nejistá světem
ale aspon mám zas chvíli co povídat dětem
a jednou poznám rozdíl mezi pádem a letem
svůj zrak pohladím višnovým květem...

Tak zase znova tě nezajímá můj slovosled
a jako poprvé říkám- tentokrát naposled
a pořád dělám ty stejné pitomé chyby
a říkám si- ach jo... kdyby, kdyby, kdyby....

Tak zase znova vím, že změna je životem
a chci znát toho, kdo je mi porotcem
v tomhletom bádání nad sebou samou
stojící nad vykopanou jámou...

Tak zase znova nevím, jak stavíš se k tomu
chci tě jen chytit za ruku a jít s tebou domů
to není moc, jsem skromná, vždyt mě znáš
a stejně přede mnou daleko a pryč utíkáš...

Tak zase znova mám strach z toho co není
jako když se radost ze smutku s trápením žení
to potom znavená krev při spěchu srdcem pění
a náhle svůj směr plavby v polovině změní...

Tak zase znova jsem ta, co je dávno pryč
zůstal jen znuděný a líný z mé strany chtíč
a každý tvůj pohled jej šlehne jak bič
tak se jen trochu snaž a všechny důkazy hned znič...

Tak zase znova si říkáš- co to zas dělá
ta šílená osoba. a co po mě vlastně chtěla...
nevidí, že já jsem jiný než byl jsem kdysi
ale to už nepíší ani historické spisy....

Tak zase znova jsi rád, že verše ted končí
a kdyby ne, vyženeš je zapálenou loučí
tak vážně ted poslední věc mi jde přes rty
a doufám, že víš, že jsi to opět jen a jen ty....