Zvonící telefon

Zvoní telefon
pod vázou
plnou uschlých růží
vedle prázdné
láhve vína

Zvednout ho
je vskutku dřina
odlepit kůži
od peřiny zrádné

Co když můj pel
z tebe spadne?

Co když lehká deka
odhalí co jsem
v noci řekla

Řekla jsem pěkná
hodná slova
že do tvé náruče
chodím se schovat

Zvoní telefon
a okvětní list
uschlé růže
odpadl z vázy na něj

Nelze písmena číst
Kdože to volá?
Kdo teď rušit může?

To volá NADĚJ

Že poslala mi
toho pravého muže..