Průvan

Průvan se prohnal
kolem mě,
olízl tebe
a pohladil paní
v červeném klobouku,
šlo na ní spaní,
a tak jen vrní
do norkového kožichu
a dělá, že tu není.
Průvěn se odrazil
od skla autobusu
a hledal cestu zpět.
Jenže to byla jsem na nohách hned
a postavila se mu v cestu - zatáhla jsem okénko.
Dost na mně táhlo.