Sáček z igelitu

.

Už zase???
CO TAM DĚLÁŠ???
Proč seš tak závislej na vejškách??!!!
SEREŠ MĚ, SLEZ DOLU!!!


Protože všechny problémy se zdají být malé,
protože všichni lidi a mysli se zdají být krátké.


Všichni chtějí být draci, chtejí být muži,
chtějí létat vysoko tam v oblacich.

Obyčejný sáček z igelitu nás vždy porazí,
i ten létá výš než my, jsme v rozpacích???

Chci být vysoko, protože voda teče dolů,
tak jako tma, slza i krev z rány od rohu stolu.


Včera jsem chtěl byt bojovník, paladin,
chtěl jsem stát za pravdou a krásou,
láskou.
Být laskavý a mírumilovný, dobrý,
potřísněný a zkrvavený, zlý.
Být majákem, ohněm,
pannen snem.


Dnes jsem byl normálním, slepcem,
tak mrzutý, naštvaný, temný,
cholerický a vařící, svý.
Uvnitř lvem, pílí, krásným pávem,
vznešeným démonem.


Pak sem se postavil zde,
na výstupku z věže...
vysoké..



...
Zítra chci být zase dítě,
nezkažené,
nezničené.
Běhat jako vítr ze školy,
otočit se zády k obavám.

Stojím tu na jedné noze a neztrácím rovnováhu,
Už vím co nechci, nechci být v kolektivu,
davu, skupině, třídě, státu


Nač je reinkarnace, příští život si nepamatuje.
Nač je pokrok, když srdce stále stoji?
Nač je existence, když se človek jen lituje?
Nač je život, když není štěstí???


Proč tu tedy stojím???
Výmýšlím si...???

.