Silueta kohosi

Raní mlha halí vlhké stěny domů
a silueta kohosi postává vedle chrámu
Procházím alejí hřbitovních stromů
až k místě v rohu, kde mám svojí mámu

Poklekám k hrobu s výrazem trpným
a postava stojí dál v černé kápi
Divím se, že nezdá se jí býti trapným
pozrovat pozůstalé jak se trápí

Náhle však chladný vítr mne pohladil
a já v něm ucítil mateřskou něhu
To asi máma se vrátila na pár chvil
z druhého, temného břehu...