den kdy jsem poznal tvé jméno...
den kdy jsem poznal tvé jméno...
ve svém břiše
a já mezitím čistil
šmouhu na skle
v domění
že co nejde silou
jde ještě větší silou
ale po hodině jsem zjistil
že je na opačné straně...
zatáhlo se...
těhotné mraky
zadržely sluneční svit
a pokryly stínem
polní květ
v předzvěsti deště...
to byla ta chvíle...
vyšel jsem...
lze tě totiž spatřit
jako bájnou bylinu Baraas
co se dle pověstí nachází
na svazích hory Libán
jen této noci
kdy jaro zbavuje zemi zimy
a ty začneš zářit
jako pochodeň
až do svítání
než zmizíš
a tichem tě provází znamení
vrať se a já se vrátím...
ty ses usmála a řekla
myslíš že svět
ve kterém právě jsme
je nejlepší ze všech?
možná
že je to skutečně tak
ale nejspíš existují i jiné světy
o kterých se nedá zatím nic zjistit
a co je zvláštní
že ani dosud nelze zjistit
které to jsou...
jsi blíž počátku světa
než já
takže vždy
když se objevíš
i když s napůl zahalenou tváří
jsem příjemně překvapen...
máš moc
která láme kouzla
a za každé tvé odhalení
vděčím čemusi malému
co se z čehosi velkého
usiluje dostat ven...
má April...
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
má...
slovo co je tak intimní... pro mě...
si moje teta, pronesla nedávno Domča...Moje... pohladila jsem ji a objala...Kuba mi líbal hřbet ruky... odsunula jsem a pohladila ho... Vojta říkal něco tou svou hatmatilkou a já si uvědomila, že ráda, že ráda tady jsem... Anežka mi dala pusu jen tak cestou ke kočárku... a mně došlo, stačí být, stačí zout boty, stačí rozprostřít se a být...
průzračnost za nic...
co láme kouzla...
nemusíš nic, jen být
a máš...
vděčím čemusi malému
co se z čehosi velkého
usiluje dostat ven...
01.07.2017 02:32:28 | zelená víla
H r a b a l a
jsem v starých truhlách plných pokladů
co nashromáždí čas
všech vzpomínek na dějiny od vzniku světa bezmála
do doby, v níž jsem zrodila se já…
Byl Apríl slunečný a vybudil mou náladu
procházet všemi šapitó plnými krás
mít v rukou udici a naviják
a balancovat, lovit, mizet a zjevovat se zas
když divná klika protla cestu zraku…
Má mysl okamžitě vzpomněla si
na skříňku barevnou, co válela se ve Větrném sídle
pískla jsem na dračici, by vylétly jsme do oblaků
a potom dál směr Saturn mezi radiační pásy
kde nejrychlejší z větrů od pradávna bydlel…
Byla jsem nedočkavá!
Měla jsem napůl zahalenou tvář
a myslí proletěl mi nenadále On
To se mi povětšinou stává
že v jiných světech Velký kronikář
otvírá listy niterné a kouzlí prapodivně s mými city…
Ocitly jsme se v Dračí bouři,
v té mece větrů, vírů, působících shon
a byly už jen kousek od domu, v němž stále světlo svítí
neboť se do mlhovin i do temna noří…
A ošuntělá skříňka stála tam, kde paměť nechala ji
Ta klika do ní pasovala vážně akorát!
Já zatočila jednou, podruhé, i po třetí
a mechanismy uvnitř melodii Všehomírnou hrají
A já v tu chvíli nevěděla, zda brečet mám či smát
se, protože na Zemi tu hudbu poslouchají
právě v té chvíli, právě v ten okamžik…
On hlavu k nebi zvedl
/ slyšel a tušil, že za chvíli mu přiletím /
Nebesa pokryla se stínem, byl to opět mžik
a já jak pochodeň se snesla k jeho nohám
kol krku flašinet, z něhož i s melodií vylétala touha
řekla jsem; tuhle věc Ti dám
má vzácnou vlastnost, je vesmírný to průchodník
…a její zvuk je moje jméno, to mezi všemi rozeznám...
01.04.2011 21:29:00 | šuměnka
proč se hvězdy třpytí? ptalo se malé dítě..
.. snad tak byly naprogramovány, řekl dospělák..
.. ty tomu nerozumíš, řeklo dítě..
.. kdysi ano, řekl..
01.04.2011 12:02:00 | Petbab
jsem větroplach...
jsem nebe popěvek
jsem turbulence v snách
jsem mládí jako věk
jsem země plášťoví
i Tvoje objímání
jsou dny, kdy pohovím
a v jiných nemám stání
jsem větroplach
a kdykoli si umanu, tak překročím Tvůj práh...:)
01.04.2011 11:41:00 | šuměnka