Kousek po kousku

Se skřípavým zvukem vešel jsem dveřmi,
krokem lehkým jak když běhá si myš.
Prach hustý šedivý obklopil mne velmi,
i tak sebe oprášil jsem,
s cílem prozkoumat naši skrýš.

Tady já hrával si s ní když jsem byl malý,
a vyprávěl historky z mých cest,
tady jsme spolu každé jaro dováděli
a ona se za břicho popadala v rytmu mých humorných gest.

Dnešek je jako věčnost, co odešla si neznámo kam,
popletla si blázna, který se tě stokrát nahledal!

A jediné, co mu zbylo je znělost tvého smíchu,
laškovný třpyt v očích a parfém, co voněl po ořechu.

Kousek po kousku vnímám, dýchám a představuji si Tě,
jako tenkrát, když bylo jaro a nám pět.

Tvé vlasy zkroucené, vlály Ti při běhu
a Tvá bílá pleť jak samet ze sněhu,
tak křehká a líbezná
proč nemohlas být má princezna?

Odhozená jako sedící porcelánová panenka v koutě,
v srdci vzpomínku ukrývám a vím, že mne slyšíš v zaprášené němotě...

A proto Tě volám zpět, vrať se prosím!