Smutky opuštěných dětí
Smutky opuštěných dětí
Chybí mu maminky pohlazení
bolí ho, že táta s ním není
tolik je lidí všude kolem
jsou cizí, k němu nepatří,
na noční tmu se těší jen -
ta ukrývá jeho slzičky
a posílá mu hezký sen.
Ještě pejska má na pomazlení
nevadí, že se mu smějí,
když s dědou chodí ven
a v tašce nákupní ho nosí -
ví, že i on má psí sen,
že vyroste a bude vlčákem.
Je rád že má dědu a babičku
on je jejich mazlíčkem,
do školky pro něj chodí
také s jeho malým Alíkem,
holky se pejska trochu bojí
však kluci ho pohladí a závidí,
že on je jeho páníčkem.
* * *
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Moc něžná a krásná básnička . Díky Bohu za to , že jsem já mohl mít takové rodiče jaké jsem měl .
Stále na ně myslím a moc s nimi hovořím přes svou duši , i když už jsou oba dva dlouho mezi mrtvými .
Měli bychom se nad tím tématem zamyslet , myslím tím opravdu celou společnost a dát nějak to pošramocení těch dětských dušiček do pořádku .
Málo kdo si troufne na tak silné téma , to musí být opravdu někdo a né jen dobrý básník .
V prvé řadě to musí být člověk co má svou duši a srdce na správném místě ... Zdraví Jirka
23.05.2011 08:30:00 | kavec
Při Tvé básničce jsem si vybavila některé tváře ze školních let, ale ty neměli ani to štěstí, aby si je vzal domů děda a babička...Je to moc smutné téma.St!A hezký den Maruško.
04.04.2011 10:13:00 | CULIKATÁ
Smutný příběh a kolik jich je, to by nemělo být, na dětech rodiče se mstít.Ještě že ten hoch má prarodiče.
ST
ST
03.04.2011 20:31:00 | Kars
Těžko hledají se mi slova... objala bych ho a klidně byla "mámou", kterou bych mu nikdá nenahradila, ale časem, chtěl-li by mi tak říkat, nevadilo by mi to... Máma bude vždycky máma a táta tátou... pokud ale děti rodiče ztatí a nandou nové, za čas je tak berou, aj za cenu, že ve svých srdíčkách to ví...
03.04.2011 18:53:00 | NikitaNikaT.