Očista

Srazil mě na kolena
Srazil mě a hrdost veškerou mi vzal
Že sebelítost jako láska k sobě
Plodí kol sebe jen žal
To neřekl mi

Srazil mě na kolena
A nechal noci probrečet
V slzách topí se přeci celý svět
Když pluje po něm archa Noemova

Ať potopou je má očista
A nechá vyrůst nový květ
V něm čistota i krása nejistá
Bude světlo vyhlížet

Srazil mě na kolena
A já jen čekám
Až začnu znovu žít
V temnotách vlastní mysli se utopit
Není smrt nová
Však pro ni rozhodli se lidé netruchlit

Jen pár očí pláče
Pro to co je skryté
Jen pár trpí
Pro to, co není vidět

A život srazil mě na kolena
Proto lepší nevidět
Slzy, bolesti podobu
Zahnat zpět

A čekat…
Až žít začnu znova…