milenci

Sklenice vína, čekám v naději, že snad napíšeš…cokoliv…,
Sklenice vína, láhev rozpitá, myšlenky, pocity, až mne mrazí
Lehkost dotyků, jemnost rtů a dychtivost, touha, co vede nás zakázaným směrem,
Jsouc před sebou, ač oblečeni, jsme nazí.

Hluboká vášeň nebo snad cit, moře nepoznaného,
Tisíce slov, co nesmíme si říct,
Láska, vášeň, souznění, vzrušení z neznámého
Nebo jen vyjít svým potřebám vstříct….

Můžeme? Smíme? Chceme!!!
Jsme směšní pro okolí svou nestálostí nebo nezodpovědností, co nás baví
Jednáme bez rozumu, v pomatení smyslů, pro pár minut příjemných chvil, kterým ani nedáme jméno – nesmíme.
A každý z nás se pak domů navrací, kde hluboké má kořeny….