okrouhlá...
okrouhlá...
jako na magickou kouli
se šťopkou a bubákem
co vychází
ne jako ten brambor za horama
ale z významu
orientace jednoho ptáka
v prostoru…
měl bych se bránit
proudění
nebo se svést
na tygřím hřbetě
a v uších nechat znít
vodní vítr
k usnadnění toku…
no proč ne
rád riskuju…
tak jsem přeskupil domek
do oválu
v zahradě vyšlechtil
kigélii zpeřenou
pro jednu domorodku
z náhorní plošiny
myslím že Matabele
co nemá ráda místa
kde by se mohla zaseknout
páč tam by se zkazila
takže žádné ostré hrany
a rohy hezky zaoblit…
navíc jí přitahují závady
tudíž ještě hodlám
obléknout oloupané
zahladit oprýskané
sešít potrhané
a přelomený práh vyměnit...
vždy když jsem s tebou
připadám si jako skála
kterou se snaží pohltit
divoké moře
a planoucí duo cherubínů
nad hlavami
tiší bouři svým dechem
in periculum constantia
stálost v nebezpečí
vzácná souhra
čtvera elementů
uvolněných dravostí
co se prudce sráží
a navzájem odrážejí
až se vření utiší
ke zrození míru
z vítězství duše v nich
ohně a airu...
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Vrátila jsem se kousek v čase
do doby Madam de Pompadour
tam, kde byl zhýralý šlechtický dvůr
na ples, do reje různých masek…
Jak magická koule nad hlavami
jsem vznášela se nad parfémy
hleděla na svět mnoha vjemy
kdy těžkla hlava každé dámy…
I on tam byl, měl masku s peřím
a poletoval prostorem
Chtěl bránit se, když s hudbou zem
se kulatila ode dveří…
Možná chtěl svést, na tygřím hřbetě
Možná se děsil proudění
Rád riskoval a v oblém světě
vyšlechtil teze vědění…
Voltaire ho právě čímsi bavil
Všim´si mě, jak jsem zvědavá
Vyškub´si jedno pero paví
Versaillesu zvláštní zábava
tohle to šimrání nahé kůže
to upínání dekoltů
byl mezi muži vpravdě mužem
měl v očích jistou revoltu
Tak přejel zlehka nejdřív líce
sšil potrhané linie
zahladil vrásky oprýskané
oblékl na mě árie
přelomil nudné repetice
a počkal chvilku, co se stane;
v mých očích moře zjevilo se
a cherubíni nad hlavou
můj dech celý sál zvláštně prosek´
souhra byla mou představou
a zhmotnily se elementy
i odraz jejich dravosti
k zrození duše krátké věty
a prudký náraz do kostí…
A když to vření ztichlo zcela
Oheň a vzduch tu náhle zbyl
Šperk u mě Jeana zapomněla
…možná to však byl jeho cíl…
06.04.2011 20:24:00 | šuměnka
.. jak se klouže ledovec po štěrkovém podloží.. vzájemné zaoblování hran všeho druhu
06.04.2011 10:55:00 | Petbab
tak u téhle jsem se zas bavila
vtip srší ze Tvých vět
a padá jako zlatý déšť do krásy na kila
jdu se tou oblou nádherou rozhodně proletět...:)
06.04.2011 10:07:00 | šuměnka