Lež

Kde,.. se tu vzala,
ta svůdkyně, mrška malá..?
Kdo přinesl ji v svět,
kde.. ty jsi jenom zrála?

Jsi snem
a iluzí nebezpečnou,
zdáš se být věčnou..?
Stále něco kuješ,
když mezi námi pluješ.

Co je to jen za svět,
kde pravda do rohu zahnána je,
a má plné oči pláče..??
A ty,..kdo jsi?
nezapomněl jsi už,
že máš duši,..nechápeš?

Těď,. vzpoměl jsi si,
tenkrát ,.jak jsi byl malý,
jak jste si jako malé děti hráli..?
Tos jsi věděl vždy,
co se nesluší a sluší.

Že pravda je pravdou,
a že se nesmí nikdy lhát
a nechal jsi si za lumpárny,
uši vytahat..!

Jak šli léta, dál a dál,
pravdy kříž si na sebe bral.
Dav se smál,...!
Za břicho se popadal..

Byl jsi všem za blázna,
však nechápal jsi ..PROČ.??
pro dobrotu,.. bič,
"spravedlivý trest".

"Klíč otočil se v zámku,..."

Tvé svědomí však pevně,
tvými ústy mluvilo,
tak jasně,.. že tě k zemi přibilo.
A nebylo nikoho, kdo by se mu vzepřel..

Za pravdu ses bil dál,
však odměnou ti byl další políček,
co ti život dal....
Ten pohled jízlivý..
Zelený bazilišek se smál.

Babylon všehochutí,
mele si svou daň.
Lež s pomluvou,..
stále jako saň...

.............

Sem tam slunce odvahy zazáří,
a svět se vzepře,
a jiskru svobody vyzáří!
To jen ...pravda se nadechuje,
a poodhalí, ten prohnilý trůn.

Charakter pod tíhou mamonu,
se jak suchý chleba láme!
a hodiny Země... se zastavily,
krok zpátky ukročily.