Je čas...

Došli jsme až sem,
Abychom pokořili osudnou
Souhru s láskou?

Prošli jsme si věčným dnem
I nocí věčnou,
Abychom došli na konečnou
Pro čekání, mezi předčasně
Vyhranou i prohranou sázkou?

Je na čase nechat jít,
To, co mělo dávno odejít
Do končin zapomnění.

Je načase s ranými kroky
Přímo vpřed vyrazit
A za všemi těmi světelnými roky
Pro jednou zase začít žít.

A zatímco slova upadnou
V zapomnění,
Činy budou mít zatím
Nějaká soukromá dočinění
Samy se sebou,
Než kroky vyblednou
Poté, co zaplní propast
Času, prázdnou a bezednou,
A s ní zažehnou
Nový oheň věčností…