Kaleidoskop*

Bezvýznamné střípky pochybností
kaleidoskop mého smutku hostí
rozmlouvání sebe sama
mezi slovy mezi čísly
být a nebýt čísi

Pozorovat jak osud míchá
kartama života
vytváří v piruetách trojité flopy
odněkud číhá paní NĚMOTA
na těle na duši
vytváří v brázdách stopy

Jen pouhým tahem rána
nejde mazat včerejší viny
bolesti nebo splíny

V pocitech
žhavé roztavené skloviny
foukaná píšťalou
ve formě
z hruškového dřeva
prudce zchlazena vytvrzena
vnitřně nahá
oděná sporně
v určitých okamžicích
na rtech s příchutí
růžovotvarých moruší
odtuší s trochou retuší...

A já po čarách osudu
znovu Tě dobudu