Nářek elfů

Jejich oči se rozzáří,
když spatří noci krásu.
Když lidé spolu válčejí,
elfové pěstí lásku.
Vždyť bojovníci bojují,
též poustevníci putují.
A elfové vzpomínaj,
jak životy šli dál.
VAvšak oni stále zůstávaj
a nemohou jít dál či blíž.
Smrti jsou na obtíž
a lidé dobývají val.
Smrt je život smrtí,
vítěztví budiž písní,
mysli na to srdcem,
Když kapka vody skane
a promění se v krev.
Zlo má co si zamane,
ano, krvavý nálev.
A pak zas síně se rozzáří
loučí rozžhavenou.
Do vás se slovně naváží
a nikdy neustanou.

Hodujte,
pijte,
poslužte si.
Na vaše zdraví,
teď připijme si.
Na lyru drnkám
tu tklivou píseň,
Víčkama mrkám
a krčím nosem.
Králové co si zamanou,
to udělají.
Modleme se a doufejme,
že budou činit líp.
A až umírat touha bude vaše,
vzpomeňte na dny, společné naše.
Teď poslední číši,
můj pane zvedáš.
Ať písaři píší,
když jinak nedáš.
Poslední vůli
o království,
než na tvou hranici,
dřevo nanosí.