Vlk

Srst ve větru se tiše chvěje
a tlapky dál už nemohou.
Snad listí ho před nimi skreje.
Snad lidé ho nenajdou.

Klid jeho duše má.
Když lidé odjedou,
pak chvilku posečká
běží za rodinou.

Však lovci ho stopují,
pokoj mu nechtějí dát.
Oni je chytají,
co s nimi udělat?

Mozek mají bystrý.
To každý vlk ví.
V srdci ho zabolí,
co udělat má, to dobře ví.

On láká je někam tam,
kde to sám nezná.
Vyběhl na louku,
tak kde je ta cesta?

Utíká, utíká,
však záchrany není.
Přec klisna zakopla
a ostatní padly za ní.

Jeden však unikl,
na něm jezdec byl.
On do lesa pronikl,
a šíp už si připravil.

Vlk dál už nemohl,
a tak se zastavil.
Jezdec se přemohl,
nakonec nevystřeli.

Co je to? Ptá se vlk.
Pročpak mě nezabil?
Nastavil jezdci krk,
on však luk odhodil.

Na vlka díval se,
jak na sobě rovného.
Potom usmál se
a stočil koně svého.

Na vlka zamával,
a ostatním řek:
Chvíli sem zaváhal
a on mi utek.

Vlk chvíli zdráhal se,
tvářil se hrdinně.
A potom vrátil se
ke svojí rodině.

Život ti prsty proteče,
je to jen klam člověče!