Snít svůj sen

Člověku, až se zachce,
vyhoupnout na hřbet,
té, sametové kráse.

Nejkrásnější pohled na svět,
je z hřbetu koně,
černého jak samet.

Pak pobídnu ho do slabin,
at', uhání ze všech sil.
Já přitisknu mu hlavu svou,
na šíji přikrytou,
černou hřívou.
Zalitou měsíční září.
My budem, jak jedno tělo,
co uhánělo, širou plání.
Až se jeho nohy unaví a
nozdry zpomalí svůj dech,
mě na rtech
úsměv se objeví.
Vím že je to sen,
co ve skutečnost se promění.
Já černého hřebce osedlám a
vydáme se vstříc,
širým dálavám....
Pak budem jedno tělo,
jeden dech...

....Ted' slyším svůj vzdech...

Je den a já-
-opět sním, svůj sen.