Žil jsem, zemřel
Žil jsem, zemřel
Anotace: Zase o smrti, ale snad mi odpustíte...Potěší mě, když mi napíšete něco do komentáře :)
bílý tunel nesmí být mi v cíli,
ještě není můj čas,
malá naděje svítá na konci,
tam kde život a smrt se loučí,
ne, nechci odejít,
mám právo dál tu být,
hlasy ve mně tiše volají,
bojuj a žij.
Po prohraném boji...
Má duše tělo opouští,
poslední záblesk,
bůh mi odpouští,
tunel dlouhý,
jak ta léta, co jsem žil,
smrt je celá ve mně,
už se blíží nebe,
tak modré, tak jasné,
to je můj konec,
už nikdy nespatřím
svou rodnou ves,
nikdo už nepozná,
ani kousek mne,
v jeden okamžik
jeden člověk
už tu není,
žil jsem, zemřel,
přijdu v zapomnění.
Konec osudu naplněn.
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Tak jsem si jí přečet, velice výstižná, dalo by se říct, člověk zemřel, zbylo jenom parte :)
01.02.2006 15:42:00 | Souný
Přečti si ode mne básničku černá deska,tam je napsáno,co po nás zůstane,ale i o tom je život,bohužel.
01.02.2006 09:38:00 | takova
Máš pravdu, ale stejně jednou upadne každý v zapomnění, jednou každý, nic netrvá věčně, prach jsi a v prach se obrátíš, tak jako všechno kolem...
31.01.2006 20:42:00 | Souný
Zvláštní, jak poslední dobou lidé smýšlí podobně, stejně jako já. Ovšem člověk by nikdy neměl upadnout v zapomnění, vždy bude někdo, kdo nejen zapláče, ale též nikdy nezapomene. Někdy jsou prostě dny, kdy Slunko zrovna nesvítí, tak jako je to na mojí straně. Básenku plně chápu ...
31.01.2006 20:26:00 | NikitaNikaT.
Děkuji moc, mě ten námět napadl včera večer, ani nevím proč, je mi z toho docela smutno, když si to přečtu..
31.01.2006 19:32:00 | Souný
Zrovna jsem již delší dobu v takové situaci,kdy mne napadají též samé smutné básně.Líbí se mi.
31.01.2006 19:16:00 | takova