O Společnosti lidského bytí

Z pokřivených hvězd,
které dusí tma večernic,
čtu měsíční zprávy
o zítřcích, jejichž obsahem
budou stížnosti, valící
se nám na hlavy...

Třeba urazíme vládu,
čímž si podrazíme stoličku
na šibenici dnešní společnosti,
na které všichni pomyslně stojíme...

Každý si stojí
za svým názorem,
ten, kdo nestojí,
je padavka z pošetilosti
a strachu,který pronásleduje
lidskou mysl od nepsaných pamětí...

Nepropadejte panice,
držte se pevně
svých myšlenek
a zmenšíte díru,
do které padají
všichni ti,
kteří se pustili
do drog a alkoholu...

Dnešní společnost není dobrá,
nechutnejte její aspekty,
zadusili byste
vlastní budoucnost,
jako hořící knotek svíčky života...

Proto se nepouštějte
do žádných velkých úskoků,
držte krok s dobou,
a třeba vás nikdo neshodí
ve zlém úmyslu
do životních pastí
zakletých osudů...

Myslete zdravě,
jako antičtí filozofové,
i když těžko hádat
jak oni měli myšlenky
poskládané v zásuvkách
mozkových závitů...


I oni jistě otáčeli
myšlenky proti sobě,
kterými bili do
moudrých hlav,
až bolest vystřelovala
v intenzitě z pušek
v uších a pulsy zvonů
rozezvučovaly prostor
uvnitř lebečních prostor...

Společnost mění běh dějin,
a je to vskutku dlouhá trať,
každý si nese svoje poslání,
všichni máme své tajné sny…

Všichni jednou nebudeme,
i když myšlenky zapsané
našima rukama zůstanou živé,
v recyklaci dalších pokolení,
v nevratnosti bez zpátečního úmyslu…

A minulost nepozbude smyslu,
kterou zapisovaly věky,
kronikáři,
a redaktoři denního tisku…