Existence náhody

Tichem pohnou se jen polštáře,
na sametovém křesle v rohu nicoty.

Jarmarkem pocitů se ploužit,
sklesle, nahlas - i vesele,
v mysli černé temnoty.

Soužit se tisícem splněných přání,
mámení a vzpomínek,
tam někde na konci smutečního pochodu,
kde jarní "láskotání"
je ve mě z mnoha důvodů i vyjímek.

Nechápat pochopené a míjet se v průčelí vzdušného zámku
co zbortí se nám na výhody,
pochopení -
a od osudu dopisů mít plnou schránku
o tom, že existují náhody!