Papír

Že je sůl nad zlato,
to už z pohádek víme,
ale být ,bez papíru,
tak si, neporadíme.

Někdy jsi čistý,
jak padlá rosa z rána.
Jindy barevný,
jak duha po dešti nad náma.

Mají Tě rádi, malí, i velcí,
děti i dospělí,
nevím, nevím co bez Tebe,
bychom si, počali.

Když příjde nám, na Tobě vyznání
z lásky,
z obličeje hned,
mizí smutné vrásky.
Okamžitě sáhnem po papíře
růžovém a
vyznání s radostí opětujem.

Nejhorší je ,psaní s černým okrajem,
v tu chvíli, nešt'astní
na dlouho budem.

Sloužíš nám na psaní,
na balení dárků i
jako kartičky s přáním na památku.
Neporadili bychom si, bez Tebe
na toaletě, jak u nás doma
tak po celém světě.

Když začali mobily,
méně jsi byl dobrý, ale
i v době internetu tak stále
s námi jsi tu.

Pro ty co nevidí,
nemohou číst a psát,
stačí se jen prsty, jemně Tě
dotýkat.

I k dětské radosti, kousek Tě stačí,
na roztrhání, bohatě postačí.
Pak na tvářičkách ,úsměv se jim
rozleje,
nás láska k dítěti, vždy u srdce
zahřeje.

Jsi jen obyčejný papír, ale
velkou cenu máš,
tak prosím ještě, služeb
hodně nám prokaž.

Až jednou Tě ,velký nedostatek bude,
pak teprv každý pozná,
jak skvělé bylo,
mít papíre Tebe.