U zakletého máje

.

chór zněl v šumotu
v němž uvadalo stromoví
a jarní náznak životů
zmařil vichr
bušící o rovy

i vířené listí?
v podzimu to zmíralo si směle

dál
pláčem
rosívalo zem

oči z kamenného kříže prosily životem
na kopci holém
a též velmi větrném

to níže
pod šedobílými oblaky
v knize
živlem tesané
rozevřené jak lože se svícnem
ležela dívka
prosící zázraky
na jejímž těle….!
každým smutným dnem
mizel kousek světské nádhery

žila již?
jen v cizích snech!

ztrácel se i pocit důvěry
skrytý v jedněch starých zdech
kde zůstával
tichý roztříštěn

.

U zakletého máje

neukáži smích

možná se dotkl zimy
už
ani nepláču
temně u žen vlídný

zrozen z teskných včerejšků
přijímám
svoje přítmí
v němž pálí každá
věř mi jako
únor muže

jsem růže v marastech
není dech
je zákaz v pocitech

taví mě vítr
boží mlýny
a ráj si vzpomínám!

* láska
* letí v houfu kapek deště
* osvobodit děti jsoucna

* a bude se mnou v přítomno

* zachrání slunce a probudí..
* štěstí
* začne ladit krásou něžností
* aby srdce....

* a bude se mnou v přítomno
* a bude se mnou
* a bude
*
* aby srdce....


dušičko

mám hodně kaněk na hadříčku
mám
momenty bílé laně
mizící v řasách tvému líčku
dnes po nemoci
našly jaro
když jabloň pláče petrklíčům...

to paprsek ukázal slzu mlhy
a budil vrbičkové břehy i křížek
ze soucitné něhy?

a nesmí říct...

prší malý princi

: vzpomínáš?

: na horských lukách sáňkovali
: padal sníh a my malí
: ve vločkách se schovávali
: maminky se strachovaly
: děti děti nastydnete

odešlí z divokých vřeten

ty - šťastná vesna jabloňová -
snem v ulicích před školou květem

sad sluníčkové namaloval
rovnici májových neznámých

prozradil ji
dívčí smích
věnován
do nocí sněhových

přál si znát zvonivé prameny
žijící vodou v kamení
aby nás vedl smutek domů?

ne..

tam jedenkrát zněla
v jitřním tónu radost
unášena šeptem jeřabin
v kouzelných psaníčkách

když našly nás..z nebe pršelo

: "Sbohem malý princi, můj zítra... jo?!..."
: věnováno srdci... odemkne tě...

letěl lesem vítr z hor
a cit v závějích...červeně
hvězdy jeďte
s nadějí... a v ní i ty...

...a já chtěl říci ti vločko bílá

miluji tě...

- dnes je pozdě

pozdě i na zázrak v němž malé dítě
čekává
kdy přijdeš

a tu zimou pršívá
a tu prší i jinde

/

tělo prince se podivně zkroutí
zase sněžím v děckém pokojíčku do svých plyšáčků
cementově bledá krajino
nedám ti panenku tmavovlásku..nedám!
z očí slétají její hvězdy
róby z deště
půlnocí smyjí
- jsme ještě lidi!?
někteří v červeném autíčku na setrvačník
nade mnou rozhodí rukama v čase..brm brm brrrrrmmm
chlapeček musí k panu doktorovi

duhová ty černovlásko
čekej doma a nikam nechoď
já to venku vyřídím a hned přijdu

/

padnou roky měsíce
i dny - sestřelení ptáci
jiní v osikách vadnou na zemi
než vyprchá
zármutku..poprvé? zabils člověka
poznám to..
mával podoben mořeplavci

král řekl vidíš - první červeň?
zármutku!
již dnes jde o pravdu
ničili jsme
týrali tě se mnou v lágru opuštěných...
abychom zapomněli slunce to co tvoří člověka

*
*
*

*

*
*
*
*


*
*
*
*
* aby...


vidíš
už jsem to také zapomněl

..

* básníku..chraň naši svobodu

: ...s.s.s.ss..

* básníku chraň nás

: nemohu

: sssstrach je král
: a srdce ladem

* dál...


u zakletého máje