utíkání

čekám na vlak
chci odtud pryč
kov o ocel zvoní
jak bezradnost mé duše

čekám útěchu
cestou přes neslyšící ulice
tchaikovsky lechtá mé mladé vrásky
sebe už jsem někde ztratil

a bojím se
že mne nenalezne
žádný správný člověk
či něco jiného

zvonkohra bolesti
když se dívám
slyším
nemluvím

kapek v lahvi víc než v moři
topím se v hovoru
někdo to všechno ví
doufám že alespoň tápe



možná