Výčitky

Nekonečná jako zaprášená ulice,
nesnášíš ten dav lidí,
prázdná jako obyčejná popelnice,
hlavně ať tě nikdo nevidí!

Na obloze zářící měsíc s hvězdnou oblohou,
tak jako ty v nezastavitelném smíchu,
neovládáš se, co je s tvou rovnováhou?
lehoučce se potápíš k průšvihu.

Vše zdálo se být fajn jako jindy,
pozdě na to, běhat sprinty,
přimáčknutá u zdi stojíš,
ničeho, že se nebojíš?

Jenom stůj a poslouchej,
v hlavě si to rozmotej!
Tohle se nemělo stát,
zkazila si to, co víc si přát?!