Kámen

KÁMEN
(hovory s řekou)

Obloha modrá se v hladině řeky shlíží
po hladině oblaka bílá plynou
stříbrné vlny oblakům cestu kříží
ve stínu stromů s břehem splynou.

Kámen bílý pod hladinou
vlny nad ním zvolna plynou
oblých tvarů, bez všech hran
cestou je obroušen ze všech stran.

Daleko v horách zrozen byl, kámen bílý
z křemene tvrdého, hranatý, sílný
toky vod změnit chtěl u všech řek
květinám na břehu o lásce pět.

Po proudu kámen dlouhá léta šel
s kameny šedými se o místo přel
neznalý světa, ač plný síly
ty šedé, z piskovce, jej obrousily.

U břehu teď je, tam proud je mělký
osud jeho je otazník velký
na vlny velké snad dosud čeká
barvou svou bilou teď ryby jen leká.

Lucino, řeko má, ty všechno znáš
na každou záhadu odpověď máš
předtucha zlá mě, jak ryby leká
řekni mi, co bílý kámen čeká

Za rok, či deset let, klid jeho ustane
velká vlna přijde zas, a čas jeho nastane
dál půjde životem na své pouti
unaven, bez síly, bude jen plouti

Do moře klidu vlna jej odnese
bahnem a pískem navždy jej zanese
bílé i s šedými, zákon to odvěký
tak tomu bude už, navždy, a navěky.

Lucino, řeko má, co to teď díš
co říkáš tu snad ani netušíš
proud řeky tvé, času též podobá se
a osud kamene bílého, člověku zase

Jak kámen, tak člověk za mladých let
pln síly, odvahy, změnit chce svět
ze všeho často zbude jen sen
tak jako kámen skryje ho zem

U lidí, Lucino, všechno je jiné
neztratí člověk se, když čas jeho mine
ať tluče kladivem, či na housle hude
v dílu svém přežívá, to na světě zbude.

jalan