U matky tichých zpovědí

: na zastávce zrezivělých nadějí
: dotýká se klouček opilého rána

umlčte světla touhy odejít…
zháším se do spánku -
v konci svítá vrána

: u jezírka v parku rosná sama
: do mlhy zatíná svý pěsti…

skloněná jsi znale uplakaná
roníš ryšavce na blátivé štěstí?

* tolik je něhy na rtech dcery sivých
* kolik polibků ždáme.. každá klovem'
* běž do života ač bolestí v nás kvílí
* krá synu krá! - a radost nezapomeň -

* naděje uniknou s vozy duší milých
* z kolejí.. za večer s červánky…
* zastávky se hřbitovem

né ---------------------------------- !

: a vůz už jel…

však já smrt zvrátím!

srdce plují v emocích..
sám v noci prokletých
vyvolám je z tich
u matky tichých zpovědí

: provázen blesky v dešti k mostům
: vítr jeho slzy lámal nad údolím

z vin ztrácím rodinu
a životem víc tápu
mám oči funebráků
a v bělobách se bojím

nenech mne čekat..

snít už nedokážu…
v křehkosti léta
zachraň slunečnici

střemhlav se vrhnu
z mučeného světa
na moře z krve
v němž bloudí trosečníci

ztratili jsme.. ach.. ztratili
poslední cestu domů…
ztratily jsme.. ach .. ztratily
člověka svému srdci

* až svůj dluh splatíš
* tam kde vrba pláče
* v podobě vrány..

* až vzkřísí spáče hřích...

dvě růže rozkvetou
v hrobových zákoutích

* ve jménu otce
* ve jménu matky
* co křičíš uvnitř?

* nevrátíš se zpátky!

U matky tichých zpovědí