Práce

Ráno vstávám, mnu si oči,
byl jsem vzhůru do půlnoci.
Práce těžká a složitá,
energii ze mě vysává.

Jako mezek, dřu se každý den,
abych na konci měsíce měl na nájem.
Peněz nikdy není dost a dost,
zato práce moc a moc.

Můj šéf na mně pořá vříská,
že prý v práci sedím jako tříska.
Psychicky už to skoro nezvládám,
prý malé úsilí vykládám.

Takhle to jde několik dnů,
takhle to jde několik měsíců.
Až najednou ve mě cosi se hnulo,
řekl jsem si, už něco vymysli, bambulo.

Už nemíním pracovat jako otrok,
takhle to šlo neustále každý rok.
Šéfovi říkám, tady končím,
jdu pracovat do lepších končin.

Jdu pracovat někam, kde mně chápou,
kde ze mně kůži nestáhnou.
Někam, kde můžu volně dýchat,
a nebudu muset den co den, poslouchat šéfův výpad.

Bloudím tedy světem, práci hledám,
doufám jen, že nějaké štěstí mám.
Hle tu najednou vyskytlo se cosi,
beru příležitost všemi prsty.

Mám teď lepší místo,
že je v klidu, to vím jisto.
Jsem teď šťastný jako blecha,
že zas můžu v klidu dýchat.