Předlouhá chvilka

z hlavy popel neoklepu
kdybych mohl,
proč bych si dál
lhal
a tančil tanec vprostřed střepů
z rozbitých oken do duší
s hudbou nářků dětí sklepů


Proč bych třídil zasraný smetí
smyslů jichž je nejmíň šest
a pak; co je smysl
čím se nechat vést...
vteřinová ručička zasekla se
a tisíciletá jak šílená letí

odměřuje nám věčným
náš doživotní trest