Byla jsem pyšná...

Maminka mi říkala,
že jednou budu víla,
krásná, veselá a milá,
taková,
jaká ona vždycky byla...

Mýlit se je lidské,
ale já ji vážně brala,
každý den jsem,
před zrcadlem stála...

Jednou se rozbilo,
střepy pořezaly moji tvář,
všude krev,
bolest pronikavá,
můj zoufalý sten,
rozplynul se dívčí sen...

Mám jizvu,
na duši i těle,
měřila jsem podle krásy,
ošklivým se smála...
a oni se ted smějí mně....

(Protože horší je ztratit než to nikdy nemít...)