Klamy

Iluzorní svět modrých mlýnů
v pravdě vepsán
do polibku,
do ticha a prolínání.
Na zámeckých hostinách
vykvétá

Dorostenecký klub rváčů,
něha dá sbohem odvaze,
pomlčí.
V noci zase nahá,
zbitá
posteskne si,
pobrečí

Do prozaických rán
a nocí romantismu,
za oponou soukolí
proniká
nitka ohavnosti-
skutečno

V centru města,
za poslední hranicí,
všude,
nikde.
Jen opratě ze slov,
papírů,
v popelnicích prach
a prachy

Klam se svým druhem Mamem,
další cihla ve zdi,
kybernetická mysl,
náhubky a uniformy,
Oko Boží nebo Velký Bratr-
konec lásky...