na zemi...

pobýval jsem
na březích příjemných
v zemi
obdělané
na východě a západě obepnuté
průzračnou řekou
na severu skalnatý kopec
na jihu moře
místo jako stvořené
pro ty
aby se nemuseli náhle budit
s někým nevítaným v ložnici
mezi knihami
životem lidí spokojených
ale čím víc jsem věděl
tím víc jsem viděl
kolik se mi toho nedostává…

na trávníku ostrova Délos
leží přemožena ctnost
corps bleu corps beau
tvé modré tělo krásné tělo
dal bych k snědku
přijmi mé slovo
a dej mi své
na svažité zemi
usedneme proti sobě
paže propletené
jako dvě bezhlavé holubice
předmět hledajících
hádanka
spočívající neoddělitelně
v mléce
věčných objetí...

concordia nutrit amorem
lásku živíme svorností...

ruka co trčí z oblak
vrhá proti skále kaštanem
a já concussus surgo
naražen odskakuji
završit fenomén
o kterém staří mlčí
jak se stát nástrojem
harmonie
strůjcem trvalého
neustálým působením
v průběhu pomalé i bouřlivé elaborace
co ze své podstaty vyživuje
a posiluje nově se tvořící...

mihi mori lucrum
smrt je mi zrnem...

z materiální vitality
do duchovní existence
do koupele světla
bez tělesného břemene
včerejší stařec
zítřejším dítětem
zmizelý nachází
zbloudilá přibližuje
mrtví se rodí…

at už jsou tvary
a složitosti jakékoli
měsíční srpek
pomalu opět vyplní zemi
kapilární běl pomaluje tvář
průsvitného jádra první čtvrti
postupuje do hloubi
přitahuje půlí hmotu
a přechází do citrínové žluti
lunárního disku
balasový rubín těla
v růžovém rubáši
zakulacená
do červeného fermentu...

je chladno
rozdělám oheň
má Latóno...