Mámě

Usmívala ses a výraz Tvé spokojenosti nedal nic znát.
Převezlas mě už tolikrát!
Slzu v oku snažím se tlačit řasou níž a níž.
Pevně si říkám, hlavně se neponiž!
A polykám hořce chutnající pláč.
V duchu ti děkuji
a vím, že škodolibě říkáš, není zač.
Stačí chvilinka a už zase brojíš proti mě.
A mě je to tak protivné...
Všechno bylo v pořádku.
Jsi prostě skrytá mrcha v plášti.
Dovedeš se usmívat a přitom spřádat zášti.
Nenávidím to, jak se přetváříš
a hraješ pohodu.
Nejradši bych tě kolikrát zkopla ze schodů.
Dovedeš být milá, vroucí a milující matka.
Ale pak ze sebe uděláš tak proradnýho spratka...
Nesnáším, když mě jednu chvíli hladíš
a s láskou vřele objímáš.
Tou proradností, mámo, tím mě hrozně dojímáš!
Jsi jako počasí, jak starý bouřkový mrak.
A já se pod Tvou ochranou cítím jak vyhořelý vrak...