Rytíři kulaté deky

Dušení signály kouřového skla
Vtlačeného do hlav nenasáklých gelem
Úsměvy v rytmech Marleye Boba
a kompas přepólován vždycky vlastním směrem

Na dekách skrz naskrz krajkovaných moly
Sesedlí kolem dýmek spojuje nás šlauch
Do vzduchu vyfukujem své duševní klony
No a svět kolem zdá se prostě rauch

Přítel je úsměv co tě nevynechá z kola
Nepřítel ten, co klidně sprostě přeskočí
Máš prostě pech, když sedíš vedle vola
Nemusíš se mu aspoň koukat do očí

U stolu kulatého bez stolu a bez rytířských ctností
Každý se cítí býti vlastně Merlinem
Včerejšek zapomněl jsem, dnešek už je budoucností
A zítřek nepřijde když se teď rozplynem.