Ani když uslyším Johnnyho Cashe
Ani když uslyším Johnnyho Cashe
Anotace: Víš, nikdy předtím jsem si neuvědomila jak silná může být něčí přítomnost, tak strašně moc jsem se tě chtěla dotknout...
ze všech starých negativů,
rozprostřít na čistý, bílý list,
v drobných kapkách rozmíchat,
třesoucím hlasem si v nich číst,
jako v nejskvostnější knize.
A pak Tě nechat rozplynout,
v bezbarvé tuši
chladnoucího rána.
U nejvyššího pojistit,
(nesmírně drahým vkladem)
že již pak,
vůbec
vůbec
NIC,
nebude chutnat,
vonět,
znít,
ani z poloviny jako TY.
Ani když uslyším Johnnyho Cashe
na rohu ulice,
NE,
ani tehdy se již neohlédnu.
Protože TY nejsi…
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Smutné ale o to krásnější...Chtěl jsem se ještě před spaním trochu potěšit něčím k přečtení..No a adredu správnou jsem evidentně už našel .-) Tak jen mé tiché díky...
26.11.2012 23:06:55 | Madanik
moc pěkný. mně by se to líbilo více bez interpunkce,ale celkově hezké
21.09.2012 12:39:57 | kočkopes
po předlouhé době zase tady. A po přečtení Tebe mi je opět lépe. Jsem štasten že jsi stále tady. A štěstí přeji i Tobě. Pojedeme do Arles? :-)
14.09.2011 18:55:00 | nonchalant
Málo, ale někdy přeci, jentak tiše vsoupím a obejdu těch už málo známých míst... jako tady. Líbí se mi je nacházet. Stále stejně krásná.
28.06.2011 00:53:00 | Heda
Ahoj Slunko, tobě to zase dneska sekne...Mám se výborně, a to až tolik, že nemám potřebu jaksi býti literárně kreativní. No co už taky naděláme. Ale když budete něco někde plánovat, rád se přijedu podívat. Taky mi to chybí, nemysli, i když s tím nic nejde dělat. Jen sedět a čekat.
13.06.2011 08:14:00 | JirkaS
Je známá věc, že k básním jsou třeba emoční hnutí... no a někdy.. často..většinou.. to bývá smutné.
jsem rád, že jsi tu, i když ty bys raději byla jinde, což bych ti přál...
C´est la vie!
21.04.2011 11:02:00 | La Suneteto
Sunny, Sunny, konečně jsi tady ...!:-) Byť v melancholicko - smutné podobě ... Je to taková lahoda tě číst! Pro mě určitě ano ...
20.04.2011 21:55:00 | Zefi
... ten pocit, kdy strašně moc chceš, aby tady někdo konkrétní byl, kdy přímo rukama tvaruješ jeho tvář, oči vidí jeho úsměv, cítíš jeho blízkost... ale hmátneš rukou... a je tam prázdno...a před očima jen vzpomínky a obrazy ... ten pocit znám ... a rozumím Ti, jaká je to marnost, když tady prostě /už/ nemůže bejt ...
STéčková, upřímná, smutně krásná ...
20.04.2011 20:35:00 | Bambulka
krásné, tenhle typ krásně spontánních básní miluju, úplně mi hraješ na strunu, cítím tu jarní melancholii a tuším, jak se cítíš. Držím Ti palce... ST
20.04.2011 20:13:00 | kejtyyy