Zoufalství

Miláčku,
srdce mi drásáš...

V duši mu puká ozvěna,
ach, to nemilé překvapení,
kolébka s červy pletená,
nic krutějšího pro mne není
a klesám smyslů zbavena.

Jen ty, ty nelítostná stvůro,
ach drahý, poklade,
ty zbloudilá a něžná můro,
ty motýli, ty jedovatý hade!

Zač mne tak trestáš?
Kdo jen jsem?
Snad nejsem hodna tvojí moci,
když za toužebné sladké noci,
tichounce protančím tvým snem.

Přestaň mě mučit,
měj slitování nade mnou.
Nech zabít mě svou zrádnou tmou...
Anebo ne!
Radši mě znič a miluj najednou!