Jaksi

Těším se na doteky dvou těl
tak těším
jen ten cit můj
jaksi ztratil se, otupěl
a zbylo prázdné samo tělo.

Jak bez duše samo bloudí časem.

Kde jsi, se svým asi milým hlasem
kde bloudíš sama, nocí, ránem,
kde?
Já jenom zvedám u řeky ten malý kámen
a odhazuji časem do hlubiny
jak chmury své ho navždy.

Dnes snad naposled, v den můj zrození
kdo, kdo mě ocení
na trochu víc
než já sám se cítím.

Jak dlouho, jak
mrzutost bude přebývat.

A roky, sakra roky smutku
přibývat...

proč, asi časem pohnout trochu

zkus.